Při uzavření nájemního vztahu skládá nájemník pronajímateli jistotu, a to ve výši až 6 měsíčních nájmů. Tyto peníze sice slouží jako jistota v případně poškození bytu nebo pokrytí dluhů za neuhrazený nájem, pronajímatel s nimi však může volně disponovat. Jaké změny přišly s novým občanským zákoníkem a co z něho tedy vyplývá?

Změny před a po roce 2014

Před rokem 2014, starý občanský zákoník

• Pronajímatel musel mít peníze uložené na zvláštním účtu

• Nesměl s nimi disponovat

• K započtení dluhů vůči jistotě bylo nutné rozhodnutí soudu nebo souhlas nájemce

Po roce 2014, nový občanský zákoník

• Pronajímatel může s penězi volně disponovat

• K započtení dluhů vůči jistotě již nepotřebuje ani souhlas soudu ani nájemce

• Jelikož jsou peníze z jistoty pronajímateli volně k dispozici a jejich využití závisí pouze na něm, musí je na konci nájemního vztahu nájemníkovi zúročit

Výše úroku

Nájemník má tedy právo na úroky a to ve výši zákonné sazby. Konkrétní výši úroků však zákon nestanovuje. Měřítkem však můžou být úroky, které by poskytla banka v místě bydliště pronajímatele. Aktuálně se výše úroku pohybuje okolo 9-11 %.

Nový občanský zákoník se tedy snaží vylepšit podmínky jak pronajímatelům tak nájemníkům. Pronajímatel získává více možností jak si vykompenzovat škody či dluhy na svém majetku, nájemník zase protiplnění ze své kauce. I v tomto případě však nejdůležitějšími faktory zůstávají správně sepsaná nájemní smlouva a dobré vztahy mezi pronajímatelem a nájemníkem.

To důležité na závěr

Obecně vyloučit povinnost zaplacení úroků z jistoty nelze. I v případě, že nájemník podepíše dodatek ke smlouvě, kde se úroku ve prospěch pronajímatele vzdává, tento dodatek není zákonitě platný a nájemník má i přesto právo úrok vymáhat. Správný právní postup tedy je následující. Domluvte se s nájemníkem přímo ve smlouvě na výši nezkracujícího úroku. Nezkracující úrok se totiž oproti úrokové sazbě nevyvíjí v čase. Pozor, úročení jistoty v nájemní smlouvě nesmí očividně zkracovat nájemníkova práva – hodnota úroku tak nesmí být např. ve výši 0,1% ročně, ale musí odpovídat reálné hodnotě úroků v daném období.